O mně

Jak se rodily mé knihy...
Sluší se, aby se autor knih veřejnosti nějak představil. O sobě moc psát nebudu. Tak alespoň něco málo. Narodila jsem se ve Vlkoši u Kyjova. Ai když už tam nebydlím, stále se tam ráda vracím. Ze sousedních Skoronic pocházely obě moje babičky, takže i ktomuto místu mám blízký vztah. Rodiče mě i moje sourozence oblékli do krojů, sotva jsme se naučili chodit. Naučili nás zpívat a tancovat, nastrojili nás a doprovázeli na různé akce a tak jsme v krojích vlastně i vyrůstali. Setkávali jsme se při těchto akcích sostatními kamarády, navazovali jsme nová přátelství a častokrát ilásky. Zažili jsme tak krásné chvíle ajsem za to rodičům velmi vděčná. V dětství jsme na ulici běžně potkávali krojované tetičky a stařenky. Vkanafaskách jezdily i na kole, chodily do kostela, k doktorovi, na návštěvu ke známým, chodívaly i k nám drát peří. Naše stařenka bydlela s námi pod jednou střechou a chodila v kroji po celý život. Při práci i ve svátky. Zvědavě jsme se dívali, jak se stařenka obléká, uvazuje si zástěru a váže šátek na hlavu. Vparádním kroji chodila do kostela, v tmavém na pohřby, světlejší měla na neděli a obyčejný nosila ve všední den. A maminka nás postupně učila, jak se které části kroje říká, jak se do kroje obléká a jakse kněmu máme chovat, aby byl stále krásný. Když jsme si psali úkoly do školy, četli ze slabikáře a učili se násobilku, tak z druhé strany stolu seděla maminka. Přišívala korálky, vyšívala ornamenty narukávce nebo žehlila. Sledovali jsme ji a viděli, kolik to dá práce, než se všechno připraví, vypere, naškrobí, vyžehlí. Kolik hodin trpělivé práce po večerech a nocích jí to zabralo, aby bylo na hody všechno takové, jak má být. Čisté, hlaďoučké, rovné a voňavé. A tak nějak s lehkou samozřejmostí jsme do sebe postupně vstřebávali vše, co s krojem souvisí. Uvědomila jsem si, žejak tetičky a stařenky odcházely, tak pomalu mizela jejich krojová každodenní přítomnost. Zůstávala jen vzpomínka na ně a obava z toho, že zmizí i to jejich umění kroje šít, vyšívat, opravovat a pečovat o ně. Kdo nám poradí, jak to udělat dobře? Komu se budeme dívat pod ruce, abychom se to také naučili? Brala jsem do rukou staré i novější součásti krojů a dobře si je prohlížela, poměřovala a zkoumala stehy. Podrobně jsem si zapisovala, jak se co šije. Každý kus kroje jsem si vyfotila, prohlížela výšivku, jak leží nitky a jak to ta švadlena vlastně ušila. Fotila jsem celý pracovní postup a jednotlivé detaily. K tomu pak zapsala vlastní zkušenost s šitím apřidala to, co se stane, když …
Tak mi to trvalo celých dlouhých 12 let. Vkládala jsem do knihy kousek po kousku všechny informace, vše co se mi podařilo sesbírat od maminky a tetiček. Díky této knize by měl být kdokoliv schopen si jednotlivé části kroje sám ušít nebo vyšít, přichystat a obléknout. Návody jsou natolik podrobné, že každý bude schopen vytvořit si třeba jenom jeden kousek kroje. Šikovní avytrvalí si ho ušijí třeba celý. A je nutno podotknout a přiznat, že každá švadlenka, každá vyšívačka, každá žena měla trošku jiný postup, někdy i trochu odlišný od toho mého. Kroj je vždycky originál.

A od vydání první knihy uběhlo dalších pět let a na svět se vyklubala druhá kniha. Tentokrát už se zaměřením na vyšívací techniku – křížek. Ten se na Kyjovsku objevuje jak na ženských rukávcích, tak na mužských límečcích na košilích. Ve stovkách svých archivních fotografií z hodů, Slováckého roku, Dožínek a dalších akcí jsem hledala různě vyšívané křížkované krky. Projela jsem další akce a zaměřila se na zdokumentování límečků, které se právě „nosí“. Detailnější fotky mi daly možnost přesně překreslit do osnovy jednotlivé vzory. Podařilo se mi získat i takové límečky, které ležely někde v krabicích, zašlé a potrhané. Pečlivým překreslením vzorů křížek pokřížku a po jejich uveřejnění v knížce už nebude těžké je vyšít znovu a dát jim šanci na další život. Stačí trochu trpělivosti a času. A krása křížkem vyšitého kyjovského límečku bude opět sloužit desítky let. Křížkový vyšívací steh je jedním ze základních vyšívacích technik, které zvládnou bez problémů i malé děti. Popsala a nafotila jsem nejen návod, jak správně vyšít obyčejný a přetahovaný křížek. Také jsem doplnila čím a na čem vyšívat, jak se vyhnout chybám, co s límečky opravdu nedělat, aby také neskončily na dně skříně. Přes šedesát fotografií a k nim připojené předkreslené vzorů límečků jsou všechny z Kyjovska. Nelze určit, který vzor byl typický pro konkrétní vesnici. Objevují se po širokém okolí Slovácka. Některé můžete vidět častěji, jiné jsou opravdu jedinečné. Podle materiálu, hustoty plátna, omšelosti a případného poškození zaroky nošení košil a rukávců lze odhadnout, jak jsou tyto vzory staré.

Snad se mi podaří sepsat a připravit další volná pokračování o výšivkách naKyjovsku. Dírková výšivka, ažurky, výšivky na fěrtůškách a šátcích, jak vyšít kordulku a šňůrování na kalhotech ….
Vždyť jedny ruce celou Moravu neobšijí. A díky knihám a podrobným návodům, vzorníkům aradám, jak na to, budou kroje žít dál. Bude to, jako bych seděla vedle vás a nahlížela vám dodlaní. Jak vyšíváte, jak vám to jde, jak vám to hezky jde.
Vaše Tetička